THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Čtvrteční koncertní klání v Divadle pod Lampou, které bylo náhradou za odpadnuvší dubnový koncert LVMEN, slibovalo nevšední hudební přehlídku ve všední den. Vedle kultovních náladotvůrců se představila domácí skvadra zvaná MITOTE, produkující kytarovku blízkou tvorbě stříbrorocketným slopkům.
Ti odpálili svůj set krátce po deváté hodině. MITOTE, které tvoří dvojice obhrouble zpívajících kytaristů a bicí, v sobě integrují garáž-punkové kořeny, emo corovou naléhavost i noise rockovou nečistotu. Kapela, která vznikla po srážce kapel NASTY WORK a TERRYHO NOHA dokázala vytvořit sympatickou živelnou atmosféru plnou poctivého kytarového hoblování i členitějších náladových ploch, neupadali však ke zbytečné rozvláčnosti a nudě. Stále dobře jedoucí set indie kytarového hlomozu se řvanými vokály se žánrově blížil bandám typu FUGAZI, raným ENGINE DOWN nebo ENVY. Vše slušně odehrané, nenudící, pěkně zurčící, bez basy – ale za to s fousama.
Kultovní LVMEN nastoupili záhy. Oproti minulému vystoupení této, v současné době asi nejpopulárnější domácí sludge – post hardcorové formace se jedna věc zlepšila a jedna slyšitelně zhoršila. Oproti tour, které následovalo po vydání desky „Mondo“, se mi mnohem více líbila projekce, ke které se ještě vrátím, ale mnohem méně se mi líbil zvuk, který splynul v jednu burácející zvukovou kouli a to říkám ačkoliv mi u kapel typu LVMEN podobné zvukové balení zase tak nevadí. Vokály, kterými se tento set velmi šetřilo, pak nebyly téměř slyšet a splývaly v nelidské valivé masáži smyslů, jež čerpala hlavně z alba „Heron“. LVMEN hráli na potemnělém pódiu a za nimi na velkém stáhnutém plátně se pýřila projekce,ve které jsem nacházel útržky ze zapomenutých pokladů světové kinematografie. Namátkou méně profláklé pasáže z Metropolis, fragmenty z asijských klasických děl typu Onibaba a mnoho, mnoho dalšího.
Návštěvnost ten večer překonala očekávání. Divadlo pod Lampou praskalo ve švech jako málokdy, velká škoda, že tak perfektně nevyšel i zvuk druhým hrajícím.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.